Sorry my life

Doom metal

Původně vznikl zřejmě zpomalením deathu, později se odlišil také použitím méně obvyklých nástrojů pro dokreslení atmosféry. Texty jsou smutné a pokud možno co nejdepresivnější.

První díl série detailního představení metalových stylů. Doom Metal je hudbou pomalou, smutnou, emotivní a skrývá se v ní víc, než se na první pohled zdá. Nabízíme vám možnost ochutnat a poznat toto tajemství.

Doom Metal

Ten úplně první a nejvýznamnější krok důležitý pro vznik stylu doom metal udělala jistá čtyřčlenná skupina z Velké Británie již v roce 1967. První název skupiny zněl Polka Tulk, později Earth, ale až po další změně jména na Black Sabbath vše začalo naostro. Zvuk Iommyho kytary se stal inspirací pro spoustu kytaristů a jeho riffy jsou dnes legendou sami o sobě. A právě to se stalo rozhodujícím pro vývoj samotného metalu včetně jeho subžánrů. První alba jako Black Sabbath, Paranoid, Master Of Reality, Vol. 4, Sabbath Bloody Sabbath… v sobě nesou dostatek motivů a nápadů, které jsou plně využitelné i v dnešní době.

Láska, bolest, ztráta víry v něco, ale i ve své já, tma, beznaděj, nějaký symbol v dáli, zdánlivě nedosažitelný, poezie sladká i hořká zároveň, slzy, úzkost, dívčí smích a dětský pláč, válka a erotika, mír a krev, smrt, osamělost, kontrasty, protiklady, které se nepřitahují. Spousta slov a ještě větší spousta pocitů, emoce plnící duši až po okraj a něco, co nevidíte, ale bolí vás to. Jásavá radost až k zalknutí a pak silná deprese. Možná právě takové věci vám budou přicházet na mysl při poslechu Doom Metalu a je to naprosto v pořádku. Doom Metal není agresivní hudba, i když dovede být brutální a něžný zároveň, není to veselá hudba, i když dokáže povzbudit a rozplakat ve stejný okamžik. Doom Metal se musí cítit, nedá se poslouchat jako zvuková kulisa a pokud k němu nemáte ten správný vztah, nikdy nepoznáte, co vše dokáže nabídnout.

Každý hudební styl se postupně vyvíjí a vždy je v něm několik důležitých osob, které ten vývoj řídí, i když nepřímo a nevědomky. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Silné náznaky doomu se pomalu dostávaly ke slovu v letech osmdesátých především díky skupinám jako Candlemass a Saint Vitus a právě album Epitus Doomicus Metalicus od Candlemass z roku 1986 se stalo pomyslným stavebním kamenem celého žánru a určilo směr dalšího vývoje. Zajímavé skloubení stylu starých Black Sabbath ruku v ruce s moderní stavbou melodií a celkově modernějším soundem nezůstalo nepovšimnuto a postupně se začala rodit nová scéna.
Dalším průkopníkem byl bývalý člen hyper rychlé grindcoreové formace Napalm Death, Lee Dorian se skupinou Cathedral. Jeho tvorba ostře kontrastuje s Napalm Death, Dorianovo pojetí Doom Metalu bylo ve smyslu ultrapomalé, těžké hudby.

Doomové skladby většinou dosahují nadprůměrné délky v porovnání s jakýmkoli jiným stylem a v některých případech se spíš vyplatí použít slovo kompozice, než skladba či song. Délka je většinou nad sedm osm minut a často se lze setkat i s albem, které je vlastně jednou jedinou skladbou trvající plných padesát minut. Někdy si skupina se skladbou detailně pohraje, výsledkem bývá dramatické dílo s klidným úvodem, zlomem, velmi depresivní a dlouhou pasáží a končící pomyslnou nervy drásající tragédií. Někdy je to skladba pomalá a dlouhá, plná efektů nebo naopak velice monotónní, jindy se jedná o rychlý zásek plný energie a zvratů. Většinou se ale tempo během jedné skladby několikrát prostřídá, o intra, outra a intermezza není nouze, naopak si nedovedu představit poctivý doom bez těchto prvků.

V devadesátých letech se doom rozdělil do dvou směrů. Jeden směr byl v podstatě beze změn a znamenal drsný těžký doom (skupiny Winter, Thergothon a diSEMBOWELMENT), druhý směr se postupně vyvíjel z death metalu, hlavně s přispěním anglické scény a velice důležitých skupin jako Anathema, Paradise Lost a My Dying Bride. Začátky těchto skupin jsou zakořeněné v čistém death metalu, postupem času se z jejich tvorby vytratila brutalita a agresivita a nahradila ho promyšlenost a tajemnost. Drsný vokál (growling), který se k doomu příliš nehodí, nahradil čistý cvičený zpěv a šeptané vokály, tempo zvolnilo (některé skladby jsou tak pomalé, až se zdá, že si bubeník stačí i zakouřit mezi jednotlivými údery) a rychlé kytary uvolnili místo pomalejším riffům a melodiím. Začíná platit, že není Doom Metal jako Doom Metal a i když se zdá, že tyto tři anglické skupiny jdou nezávisle na sobě stejným směrem, každá jde jinak.
Cesta Anthemy vede cestou dlouhých instrumentálních pasáží a po nádherném albu jako The Silent Enigma se pomalu, ale jistě začíná křížit s cestou rocku. Doomový opar se pomalu vytratil a Anathema si přivlastnila příchuť psychedeliky. Výsledek je sice pro skladní fanoušky Doom Metalu poněkud nestravitelný, nicméně se jedná o skvělý materiál. Příjemné rockové tempo, krásně čistý vokál, občas nějaká ten elektronický efekt, to celé zabalené do stále charakteristického doomově temného hávu. Srovnání s tvorbou skupiny Pink Floyd je více než na místě.
Další z této trojice, Paradise Lost, mají podobný osud. Zprvu death metal, postupný přesun do doomových vod, pár excelentních alb (Gothic, Icon, Draconian Times) a v roce 1997 album One Second, které šokovalo celou doomovou základnu. Pryč byl natolik osobitý rukopis pro Paradise Lost tak charakteristický, pryč byly dlouhé vlasy, ke slovu se dostaly elektronické efekty a mašinky a skupina se vydala svým vlastním stylem, nejlépe popsatelným jako gothic rock/pop.
My Dying Bride též zaexperimentovali, ale brzy se k velké radosti fanoušků vrátili zpět. A do dnešního dne vydávají alba stejného stylu jako počátkem alba Like Gods of the Sun. Tuto skupinu si nespletete. Aaronův plačtivý vokál, dlouhé skladby, skvělé použití smyčcových nástrojů (pozorovat záznamy koncertů MDB je něco úchvatného - Aaron visící na mikrofonu, za ním kytaristé a basák točící "vrtule" a na kraji pódia stejně divoce běsnící houslista). Album 34.788%...Complete bylo víceméně experimentální a ani zde se nemohli neobjevit nějaké ty efekty. Já osobně jsem se zadrženým dechem očekával další album a spadl mi obrovský kámen ze srdce. The Light at the End of the World byl návrat se vším všudy a skupina se tohoto stylu drží stále, bez experimentů.

Texty Doom Metalových skupin jsou velmi osobité a neplní zde funkci jen nějakého pozadí, naopak se často jedná o velmi propracovaná díla, plnohodnotná poezie, v několika případech v latině, velmi často s použitím efektní staroangličtiny. Témata textů většinou týkají otázky života a smrti, lásky a zrady, jednoduše řečeno těch smutnější věcí a záležitostí lidského života. Poslech hudby a porozumění textům může lehce svádět k myšlence, že každý člen Doom Metalové skupiny žije v těžkých depresích. Každý určitě ne, pro někoho to může být jen otázka jemu příjemné image, kterou přijme za vlastní, u někoho se opravdu může jednat o životní postoj.
Doom Metalu tolik vlastní černá barva může svádět i k otázkám satanismu, i zde by se ale jednalo o názor jednotlivce. Ano, v textech je toto téma často probíráno, slova jako God & Satan, Heaven & Hell se objevují velmi často a spojení Doom Metalu s víceméně satanistickým black metalem není nemožné, nicméně pro Doom Metal jsou specifické spíše symboly, metafory, náznaky. Vize Ježíše na kříži je opravdu jen symbolem, nemá (nebo většinou tomu tak je) ani podtext satanistický, ani křesťanský. Výjimka potvrzuje pravidlo, existují skupiny hrající satanistický Doom Metal, stejně jako křesťansky laděné (např: Purgacium, Paramaecium), samozřejmě se může jednat o pouhou pózu. Doom Metal je spíš o ztrátě víry, než o jejím nalezení v náboženství.

V současné době existuje více subžánrů samotného Doom Metalu, nejedná se o nic jiného, než o spojení s jiným hudebním stylem. Krom klasického doomu známe Death Doom, Funeral Doom, Proto Doom, Stoner Doom, Sludge Doom, Atmospheric Doom, Drone Doom, Dark Metal, Emotional Rock. Samotné označení Doom Metal jako specifikace žánru, který skupina hraje, je velmi zavádějící, ale k pochopení a nastínění směru, o který půjde, by to mělo stačit. Zbytek je práce pro znalce a ty, co to mají "naposlouchané".

Kromě klasického složení nástrojů v metalové skupině se v doomu mohou objevit klávesové nástroje buď jako samostatný nástroj, nebo jako nástroj pro podkres atmosféry (použití klavíru umocňuje vyjadřovaný smutek a použití dlouhých padů hrajících na pozadí udělá své), dle vzoru My Dying Bride skvěle fungující smyčce, flétny, perkuse nebo techno-industriální efekty. Zpěv je většinou čistý s občasnou drsnou vsuvkou (např. hádka dvou já) a velkým hitem se stalo použití ženského školeného operního sopránu. Zde bych se rád zastavil a vysvětlil jistý matoucí pojem. Vedle Doom Metalu existuje ještě jeden velmi podobný styl, téměř jednovaječné dvojče. Tím je Gothic Metal. Několik skupin se pohybuje na pomezí obou stylů, nicméně použití efektu "Kráska a zvíře" (mužský velmi drsný chraplavý vokál versus čistý nevinný ženský zpěv) spadá víceméně do Gothic Metalu (příkladem budiž Theatre of Tragedy), kam se hodí mnohem víc. Ženský zpěv v Doom Metalu není výjimkou a v některých případech je jeho použití naprosto výborné (za všechny musím zmínit českou perlu Silent Stream of Godless Elegy), nicméně ne vše okamžitě spadá jednoznačně do Doom Metalu nebo Gothic Metalu/Rocku. Záleží na filozofii samotné skupiny.
Často se lze setkat s orchestrem buď hrajícím intro alba, některé pasáže "uvnitř", nebo je plnohodnotným článkem celého soukolí. A pokud to skupina zvládne, klišovité, i když tak nádherně znějící kostelní varhany dodají nahrávce naprosto odlišný rozměr. Fantazii se zde meze nekladou, vše je jen otázkou zpracování dobrého nápadu.
Doom Metal je vše, jen ne jednoduchý styl, jak na poslech, tak na pochopení a v první řadě samozřejmě na tvorbu. A jako v ostatních žánrech, i zde je několik perel, které jsou kvalitativně nedostižitelné, ale i spousta plagiátorů. Doom Metal není jen hudba, toto je naprosto odlišný pohled na svět. A kdo se na něj umí tímto způsobem podívat, ví své.

Dodatek:
Česká doomová scéna rozhodně nespí, naopak existuje poměrně dlouho a vyskytují se v ní opravdu kvalitní spolky. Z doby dávno minulé například R.E.T., Love History, Chimera, Black Heaven, Hypnotic Scenery… Současnost tvoří již zmínění Silent Stream of Godless Elegy, Dying Passion ( vokál Zuzky je překrásný!!!), Sad Harmony, Endless, Death Sentence, Dissolving of Prodigy, Galadriel (SK), Morgain, okrajově i Tisíc let od ráje a mnoho dalších. Díky aktivitě labelů Shindy a RedBlack bylo vydáno několik CD s tvorbou těch nejlepších a nejnápaditějších skupin z Čech i Slovenska, spousta jich ale stále trénuje a svůj materiál vydává na vlastní náklady. Nicméně i zde se máme na co těšit, kvality našich doomerů jsou obrovské!